Konference Londýn v Praze pro mě byla v mnohém inspirující, ale i na konferenci takové úrovně se dájí najít mouchy. Já jsem byl překvapen standartně nezajímavou grafickou úrovní prezentací samotných. Z pohledu grafika byla vizuálně poutavá pouze přednáška Richarda Seymoura, designéra výrobků, původně ale vystudovaného grafika. Ostatní mě zaujaly svým obsahem, ale vizuálně šlo o obyčejné powerpointové prezentace (i když přeci jen o něco lepší, než na co jsme zvyklí). Ale mluvíme-li o „cutting edge“ inovaci a kreativitě, nelze tak dělat na principu diaprojektoru za pomoci grafických polotovarů. Paradoxně to byla nekreativní a neinvenční forma, která šla proti duchu jednotlivých přednášek.
Jednen z nejdůležitějšách informačních architektů, grafických designérů a zároveň kritiků PowerPointu, Edward Tufte v jeho skvělé eseji „The Cognitive Style of PowePoint“ říká, že PowerPoint kromě jiného „oslabuje verbální a prostorové odůvodňování“ a nížká úroveň jeho předem navržených stránek není vhodná pro prezentaci statistické analýzy. Člověk přestane myslet a zkončí u automatického čtení prezentovaných bullet points (část článku). To se samozřejmě zkušeným řečníkům na naší konferenci nestalo. Ti, i když často četli z obrazovky doslovně, neztratili schopnost myslet a udržovali publikum čilé. Zjistíme-li, že člověk před obrazovkou jen opakuje to co je za ním napsané, přestaneme jeden z těchto kanálů vnímat, bohužel většinou ten důležitější, živý. Když se koukám na anglické filmy s českýma titulkama, nedá mi to abych tiltulky, přestože je nepotřebuji, nečetl a nepřestal tak vnímat, co se říká. Na obojí zároveň se dokážu soustředit za značného úsilí jen dočasně. Takže jestli nejste vymluvení řečníci, je tu dobrá šance, že si vás během přednášky vypnu, a budu se jen dívat na hroznou úroveň informační hierarchie.
Jsou podle vás powepointové prezentace vhodným prostředkem pro sdílení a předávání informací? Čím byste je oživili, ozvláštnili. Nebo vám vyhovují takové jaké jsou dnes? Je pro vás grafická úprava těchto prezentací důležitá nebo je to jedno, protože jde především o obsah?
Greg Rowland mi říkal, že ho Richard Seymour po konferenci chválil, ale taky mu radil, ať "se zbaví těch 'fucking words' na slidech, které odvádějí pozornost od něj jako od řečníka a od toho podstatného, co chce sdělit - protože to hlavní musí sdělit vlastním tělem a kontaktem s lidma".
Posted by: Jaroslav Cír | 18/10/2007 at 03:34 PM
Rozhodne je forma dulezita! Proc? Ne proto aby byla hezka, ale aby byla soucasti prezentace jako takove. Podivejme se, jak to dela napr. Steve Jobs. Vizualni forma prezentace je podporujicim mediem. Perfektni clanek o tomto je zde:
http://presentationzen.blogs.com/presentationzen/2005/11/the_zen_estheti.html
Jinak, naprosto souhlasim s clankem Honzo.
Posted by: Jan Kremlacek | 18/10/2007 at 03:58 PM
Richard Seymour byl v tomto ohledu nejlepsim recnikem, alespon pro mne. Prezentace samotna (mysleno technicko-podpurna stranky veci, at uz je to PWP ci neco jineho) je pouze jedna "ingredience". Tou druhou, podstatne dulezitejsi, je speaker samotny. To, jaky rapport navaze s publikem hned od zacatku, to, jak srozumitelne se vyjadruje, jake pouziva gesta, srozumitelne artikuluje atd. Zazil jsem neuveritelne (pozitivne mysleno) prezentace speakera, ktery mel na k. slidu vzdy 1 vetu, max. 2. Na prvni pohled snad ani nekorespondovaly s tematem. Proste to ale podal tak, ze mu vsichni viseli na rtech. Na druhou stranu muzete mit vysperkovanou prezentaci - s min. textu, spoustou obrazku, maluvek a kravinek, a kdyz to ten speaker proste "neproda", nema drive, nema stavu, je to zase na nic.
Bohuzel, Greg Rowland, kdyz uz se o nem zminujeme, byl skutecne zklamanim. Chtel rict spoustu veci, ale nejak jsem si neodnesl ani jednu...
Posted by: TG | 20/10/2007 at 11:42 PM
TG, souhlasím s Vámi, že PWP je pouze jednou ze složek tvořící výslednou prezentaci. Myslím si ale, že všichni přednášející jsou dobří řečníci. Každý ma jíný styl. Jeden je postavený na autoritě a mocné přítomnosti Richarda Seymoura, druhý, akademičtější přístup Gregův doplněný o svébytný smysl pro humor, třetí zanícený a fascinovaný přístup Johna Kearona a poslední interaktivní, ale asi nejméně uchopitelný přístup Mattův. Dohromady se ale podle mě výborně doplňují a svými rozlišnostmi pokryjí i různorodé publikum.
Síla Richardovy prezentace spočívala často v tom nevysloveném. Píšete, že měl často na slidu jednu, dvě věty, které často jakoby nekorespondovaly s tématem. Vím, že víte, že korespondovaly, ale právě tím že tam byl ten krok navíc, který nutí publikum trochu přemýšlet a stát se tak jakoby spoulutvůrcem prezentace.
Článek, na který poslal Honza Kremláček linku, je toho výbornou ukázkou. Myslicky kultovní Apple a analyticky přesný Microsoft. Jeden vás napíná, druhý Vám to do detailů popíše. Oba mají své publikum. "Vyšperkovaná" prezentace, neznamená spoustu malůvek a opbrazků, jak píšete, může mít podobu prázdného tmavěmodrého plátna, jako v už zmiňovaném článku, a být tak mnohem účinější.
Posted by: Jan Šabach | 21/10/2007 at 12:19 PM
Myslím, že Richard byl nesporně nejlepší řečník, nejefektnější, s charismatem, ale obsah Gregovy prezentace byl pro mne nejméně stejně užitečný (je pravda, že už o semiotice něco vím).
S některými věcmi bych polemizoval (CALVIN KLEIN, kde jsem hluboce přesvědčen, že pojen Calvin se u nás nebude asociovat s kalvinismem, mladí lidé si vzpomenou na značku Caklvin Klein, případně na Martyho. Kdo rozluští tento rébus, tedy jakého Martyho a kde se objeví v souvislosti s Calvinem, má u mne panáka :-)
Nicméně to je věc diskuse a kulturního prostředí, v jiných zemích to může a asi bude.
Posted by: Ivan Tomek | 24/10/2007 at 12:26 PM
Tome, tipuji, že jde o Martyho z filmu "Návrat do budoucnosti", kdy se v jedné části objevuje jako Calvin Klein na střední škole v High Valley. Trefil jsem? :-)
Posted by: David Rýpal | 24/10/2007 at 01:20 PM
Zásah do černého, velmi správně, má na sobě prádlo CK a proto když ho omráčeného autem svého (budoucího) dědečka svlečou a položí jeho (budoucí) matce do postele, říkají mu (ona) Calvine, protože to považuje za monogramy.
Takže už se jen musíme dohodnout kdy a jak cenu předáme :-)
Posted by: Ivan Tomek | 24/10/2007 at 02:34 PM
Re: Jan Šabach o "mystickém Apple vs. analytickém Microsoftu"
To byl vyborny priklad, a taky musim rict, ze skvely link (Jana Kremlacka). Mysim, ze dulezite je tam to "oba maji sve publikum" (Jobs a Gates). Vedet nejdriv ke KOMU budu mluvit / prezentovat. Jak velke to je publikum, vc. jake je narodnosti. CO jim chci sdelit a JAK...
Powerpoint je prostredek, ktery (bohuzel) casto trpi tim, jak malo casu posleze clovek venuje vlastni priprave. Na finalnim produktu je to potom dost videt.
Posted by: TG | 24/10/2007 at 09:58 PM