bod zlomu

Nuda 2.0

Žijeme ve světě 2.0. Kolikrát jsme tohle klišé již slyšeli. Tady ale nejde o slovíčkaření. Internet se za posledních deset let změnil k nepoznání. Prošel jakýmsi mcluhanovským ohřátím až přešel bodem varu a změnil podobu docela. Wiki, blogy, online komunity lidí, kteří se aktivně podílejí na proměně webu. Jak psal Jarda psal ve svém článku o výzkumných panelech a sociálních sítích na Perfect Crowd, tyto nové komunity nabízí marketérům dříve netušené možnosti. Tady jsem si poprvé uvědomil rozdíl mezi stupněm vývoje internetu a smutnou jednotvárností a nudou designu vůdčích stránek tohoto trendu. Zde ale nemá neexistence zajímavého designu stejnou funkci, jakou mají školní uniformy smývající rozdíly ve společenských vrstvách. Zde se z komunity stává opět masa, kde jsou profily většiny zůčastněných od sebe navzájem těžko rozeznatelné. Nejde to proti tomu, o co se dnes marketéři snaží? Tedy vidět místo amorfních, ale tvarovatelných focus groups, spotřebitele jako lidi?
Podobným utlumujícím vývojem prošla i tvorba logotypů pro web 2.0. O jejich stylové podobnosti a toho bylo napsáno již hodně. Jeden z nejlépších článků je tento od Stephena Colese. Proč se chceme navzájem stále více podobat?
Někde jsem někoho slyšel řici, že čas klasických vizitek, právě díky těmto novým internetovým vazbám, končí. Já si to nemyslím, ale i kdyby to pravda byla, je podle mě jen otázkou času, kdy se někdo odliší od té beztvaré masy, zaujme více lidí a ostatní jej budou následovat. Proč jsou si podle Vás online komunity tak podobné. Dosadili jste si všichni do vašich profilů skutečnou fotografii nebo tam, jako já, máte generický obrázek. Nahradili vám tyto nové vazby ty tradiční nebo je jen doplňují? Budeme mít za pár let u svých jmen počet hvězdiček? Ladybug 123 říká Two thumbs up? A kdo nás bude soudit, někdo jehož profil bude vypadat úplně stejně jako naš? Kde je ta slečna s kladivem...

Londýn v Praze: literatura a prezentace

Richard Seymour, Greg Rowland, Matt Hart a John Kearon byli na závěr konference "Londýn v Praze" požádáni o to, aby nám doporučili jednu nebo více knih, které souvisí s tím, o čem mluvili a které stojí za to si určitě přečíst. Tady jsou:

Richard:

Snowcrash od Neila Stephensona. A tady je to, co mi k tomu Richard napsal: "...It is a cyberpunk novel, in the mould of William Gibson, but it is unbelievably accurate in it's predictions of the future of the Web and how it changes our behaviour..."

Greg říká

... Literary Theory: An Introduction by Terry Eagleton (not just semiotics, but pretty much the whole theory kit-bag is covered here).

A Critical and Cultural Theory Reader (edited by Anthony Easthope) offers selections from the big names in theory

Origin of Marvel Comics by Stan Lee (for creativity and branding)

And Mythologies by Roland Barthes is also a nice easy read, representing the more poetic and journalistic side of classical French Semiotics...

Matt:

A Technique for Producing Ideas od Jamese Younga (vřele doporučuji všem, na které různé agentury valí Insight Ak tivátory a Generátory - Young to popsal jasně a jednoduše. A před 60 lety!)

A John:

The Origin of Genius: Darwinian perspective on creativity od Deana Simontona

A ještě ty prezentace.  Přikládám Johnovu a Gregovu prezentaci, Mattova je tady  a Rich hned po Praze letěl do Států a slíbil, že prezentaci pošle hned, až se příští týden vrátí.

Pokud jste se chtěli někoho z té čtveřice ještě na něco zeptat,  tak to udělejte - vložte otázku jako komentář,  já jim to pošlu a pak sem vložím odpověď.

Download pot_semiotics_intro_update_2007lip.ppt

Download creative_consumers_adding_inspiration_to_innovation_v4.ppt

Powerless point

Konference Londýn v Praze pro mě byla v mnohém inspirující, ale i na konferenci takové úrovně se dájí najít mouchy. Já jsem byl překvapen standartně nezajímavou grafickou úrovní prezentací samotných. Z pohledu grafika byla vizuálně poutavá pouze přednáška Richarda Seymoura, designéra výrobků, původně ale vystudovaného grafika. Ostatní mě zaujaly svým obsahem, ale vizuálně šlo o obyčejné powerpointové prezentace (i když přeci jen o něco lepší, než na co jsme zvyklí). Ale mluvíme-li o „cutting edge“ inovaci a kreativitě, nelze tak dělat na principu diaprojektoru za pomoci grafických polotovarů. Paradoxně to byla nekreativní a neinvenční forma, která šla proti duchu jednotlivých přednášek.
Jednen z nejdůležitějšách informačních architektů, grafických designérů a zároveň kritiků PowerPointu, Edward Tufte v jeho skvělé eseji „The Cognitive Style of PowePoint“ říká, že PowerPoint kromě jiného „oslabuje verbální a prostorové odůvodňování“ a nížká úroveň jeho předem navržených stránek není vhodná pro prezentaci statistické analýzy. Člověk přestane myslet a zkončí u automatického čtení prezentovaných bullet points (část článku). To se samozřejmě zkušeným řečníkům na naší konferenci nestalo. Ti, i když často četli z obrazovky doslovně, neztratili schopnost myslet a udržovali publikum čilé. Zjistíme-li, že člověk před obrazovkou jen opakuje to co je za ním napsané, přestaneme jeden z těchto kanálů vnímat, bohužel většinou ten důležitější, živý. Když se koukám na anglické filmy s českýma titulkama, nedá mi to abych tiltulky, přestože je nepotřebuji, nečetl a nepřestal tak vnímat, co se říká. Na obojí zároveň se dokážu soustředit za značného úsilí jen dočasně. Takže jestli nejste vymluvení řečníci, je tu dobrá šance, že si vás během přednášky vypnu, a budu se jen dívat na hroznou úroveň informační hierarchie.
Jsou podle vás powepointové prezentace vhodným prostředkem pro sdílení a předávání informací? Čím byste je oživili, ozvláštnili. Nebo vám vyhovují takové jaké jsou dnes? Je pro vás grafická úprava těchto prezentací důležitá nebo je to jedno, protože jde především o obsah?

Outbreak

Jeden z prvních příspěvků na tomto blogu byl o knize "Bod zlomu" od Malcolma Gladwella. Psal jsem, že "...základním konceptem [Gladwellovy teorie] je "pravidlo několika z mála" (The Law of the Few). Těmi několika jsou "Spojovatelé" (Connectors), "Znalci" (Mavens) a "Prodejci" (Salesmen). Spojovatel zná spoustu lidí a díky Spojovatelům "je svět malý". Spojovatelů není zapotřebí mnoho; pavučiny lidských známostí jsou hustě propletené, ale jejich vlákna se spojují v omezeném počtu bodů..."

Agentura Outbreak (Ivo Laurin a Dan Farkaš) přišla s nápadem, jak využít tuhle teorii v praxi a vytvořit tak povědomí a zájem o konferenci "Londýn v Praze". Zatímco já jsem zpočátku přemýšlel o tom, do jakých časopisů a na jaké stránky dáme reklamu na konferenci, vycházeli Ivo a Dan ze znalosti trhu, tj. z toho, že cílová skupina (reklamní agentury, lidi z marketingu), kterou jsme chtěli oslovit je (zatraceně) malá a že se každý zná s každým. Druhým předpokladem bylo, že v téhle malé a specifické komunitě existují "Znalci" kalibru Josefa Havelky, na které ostatní dají. K tomu ještě připočtěte fakt, že v téhle malé komunitě není nouze o ješitnost a velká ega. Proč potom místo toho, aby člověk rval reklamu do Týdne a komunikoval se zbytečně širokou cílovou skupinou, nevybrat deset "znalců-poradců" a nevytvořit z konfrence uzavřený klub, do kterého můžete - na základě toho, jestli jste toho po odborné stránce hoden/hodna - být jedním z poradců pozván? Je to jednoduché, elegantní a hlavně to fungovalo!

Komunita marketérů a lidí z reklamy je malá, ale mnoho dalších komunit a skupin se díky internetu smršťuje a jsou pak snadněji dosažitelné. Občas v Česku pláčeme, že nemáme rozpočty na reklamu a tou reklamou myslíme hlavně tu televizní. Zapomínáme na to, že komunikace (tj. skutečná komunikace dvojím směrem) se dá přizpůsobit specifickému chování dané cílové skupiny. Naštěstí už v Česku existují - vedle velkých agentur, které jsou velké díky televizní reklamě - i malé agentury jako Outbreak, které se na kampaně "word of mouth" specializují a dotahují je k hmatatelným výsledkům:

| View | Upload your own

Nekonečná kooperativní síla

Už jsme tady mnohokráte psali o obrovské síle služeb jako např. Facebook, LinkedIn, Flickr, del.icio.us apod. Představte si to, že několik miliónů lidí udělá v jeden okamžik stejnou nebo podobnou věc. Jak hodně to ovlivní kolektivní nevědomí? Neuvěřitelně! Něco podobného iniciovali zhruba před rokem Donna Sheehan a Paul Reffell se svým projektem Globální orgasmus. Na první pohled to může vypadat jako legrace, ale tento "happening", jestli to tak můžu nazvat, byl součástí vědeckého programu The Global Consciousness Project Princetonské univerzity. Projekt se snaží mapovat změny v náhodnosti ve vazbě na globální události (teroristické útoky, globální orgasmy apod.) a následně své poznatky přivést k možnosti predikovat takové události.

Tady je linke na demo jak to funguje ..
http://www.globalorgasm.org/demo.html

Tohle jsou skutečné výzkumy, něco, co má smysl. Toto je způsob jak dnes můžeme měnit svět k lepšímu. A navíc je to strašně vzrušující :).

Proč to ale vlastně píšu? Na konferenci Londýn v Praze Richard Seymour říkal, uvědomte si, co je TO a co je JAK. Např. Internet, a o ten zde jde, není TO, je pouze JAK. Je technologií, která může být dopravním prostředkem velkým věcem, TĚM.

A ještě něco více, proč to píšu. Nemám zrovna nic, co bych rád řekl o ekologii, i když dnes je den, kde by měl každý říci něco o ekologii.

"15. října se všichni blogeři spojí, aby rozeslali do světa jednu důležitou zprávu. V roce 2007 je hlavním tématem životní prostředí. Proto každý bloger publikuje příspěvek o životním prostředí podle svého gusta a podle zaměření svého blogu. Naším cílem je přimět všechny, aby přemýšleli nad lepší budoucností."

Stačí jen chtít a přemýšlet, ono se to projeví ..

Díky patří Blog Action Day.

Orwell a veselý šimpanz

Všiměte si v titulcích na konci, že ve filmu hráli "skuteční" respondenti. Co by se stalo, kdyby Apple tyhle diskusní skupiny opravdu dělal a skutečně těm závěrům naslouchal? Vznikla by místo zajímavého orwellovského dramatu veselá záležitost s opičákem? 

Kolik roztančených českých dědků vyhazujících do vzduchu vnoučata, protože se napili zázračné vody z nějakých kopců, kolik retardovaných rodin, které otec vodí za nos a přivádí je k extázi tím, že jim místo opravdového džusu z pomerančů nabídne náhražku z koncentrátu, kolik vyložených blbostí ještě vznikne proto,  že nebudeme mít odvahu skončit s "outsourcováním" našeho úsudku unaveným hospodyním,  které o reklamě, výrobku, filmu a symbolu vůbec nic neví a vědět nemůžou?... Zatím se kola továren na pravdu vesele točí.

Emoce a obličeje

John Kearon a jeho agentura Brainjuicer získali koncem září na kongresu Esomar v Berlíně  cenu za nejlepší "paper" ohledně nové metodologie.    Studie se jmenuje "Using faces" a vychází z předpokladu, že lidské emoce jsou universální a že k tomu, aby vyjádřili ty základní emoce - strach, štěstí, opovržení, znechucení, vztek, smutek a překvapení - používají všichni lidi na světě stejnou mimiku. Nejenže se všichni při prožitku těchto emocí tváříme stejně, ale zároveň jsme všichni schopni přesně číst emoce druhých, aniž si to přesně uvědomujeme.  Brainjuicer tedy místo slov nechává respondenty, aby projektovaly své vlastní emoce ohledně reklamy nebo výrobku do obličejů vyjadřujících universální emoce.  Respondenti pak mají menší šanci překládat svoje pocity do slov a tím je racionalizovat a zbavovat autenticity.  Výzkum se zároveň, díky posunu od slov k obrázkům (a díky internetu) stává zajímavějším, hravějším. V prezentaci najdete příklady využití tohoto typu výzkumu a odkazy na další agentury, které se podobným výzkumem zabývají.

Download Using_Faces_-_Measuring_Emotional_Engagement_for_Early_Stage_Creative.pdf

Download using_faces_esomar_presentation_submitted_v4.ppt

Londýn v Praze, soutěž pro studenty

Tady je seznam studentů, jejichž příspěvky byly vybrány jako vítězné v rámci  soutěže "Máš nápad? Máš šanci!" Všichni získávají vstupenku na konferenci:

Ondřej Sláma
Milan Hnátek
Lukáš Saitz
Smejkalová Zuzana
Markéta Adamíková
Renata Reilová
Jan Babka
Kateřina Růžičková
Markéta Kristlová
Martina Cimpová
Martin Vítek
David Pavel
Eva Rybová
Richard Adamec
David Leiss
Lukáš Hovorka
Zbyněk Haindl
Anna Chmalko
Michaela Vlasáková
Lukáš Bartoň
Tereza Flodrová
Martina Horváthová
Alena Záklasníková
Jaroslav Tuček
Vít Miština

Všechny příspěvky jsme nechali přeložit do angličtiny,  aby je Matt Hart mohl projít.  Matt ve čtvrtek vybere vítěze soutěže, který obdrží hlavní cenu - volný vstup na seminář Ogilvy Institute dle vlastního výběru v hodnotě 20 000 Kč.

Díky všem za příspěvky a nápady!

Pivní identita

Vzpomínáte si, jak se před pár lety někteří z nás obávali, že sjednocená Evropa, zničí náš národní ráz, naší jedinečnost, originalitu, lokální kulturu. Nadnárodní korporace se přez nás přeženou a za jejich kopyty zbyde přestavění krajina, nové, umělé sociokulturní systémy, globální podobnost a uniformita. Kdo by čekal, že úder přijde také ze vnitř, od nás.
Restauraci U pošty v Dejvicích by málokdo označil přívlastkem „malebná“, a tak když jsem uviděl její nový exteriér, mylel jsem, že se jedná o pokus majitelů posunout zařízení na škále cennových skupin o stupínek vzhůru. Nový jednotný vizuální styl Staropramenu se mi líbí, líbí se mi sklenice, netradičně umístěné písmo, osvěžující orosená zelená barva. Optimistické, pivo, které i po vizuální stránce snese srovnání se světovými značkami. U pošty to možná trochu přehnali, říkám si, celou přední část olemovali prvky nového vizuálního stylu, zamžené zelenobéžové pruhy, logo, název sázený z kapitálek nějakého grotesku v pravém dolním rohu. Ale co, na této hospodě toho jde zkazit jen málo. Monstrozita celého nápadu s novými uniformami pro hospody čepující Staropramen, mi došla až když jsem došel k dalšímu úplně stejnému vchodu.
Konsistence a kvantita jsou základním předpokladem k prohloubení rozpoznatelnosti značky v očích veřejnosti. Existuje ale hranice, kdy začne člověku vrtat v hlavě úsloví „méně je někdy více?“ Já jsem k té hranici došel, když jsem uviděl druhou, stejně vyzdobenou, hospodu. Sebelepší jednotný vizuální systém, musí vědět, kdy přestat, kdy jde umístění dalšího (většího, zářivějšího) prvku vizuálního stylu proti duchu značky. Je rozdíl mezi tím, mít trh efektivně pokryt a mezi vlezlostí. Rozsvícený čtverec nad hospodou se značkou piva, jež čepují mi přijde naprosto dostačující, to na celkovém dojmu hospody moc nezmění. Staropramen ale přichází z řetězováním českých hospod a stává se nechtěným letákem v mé schránce, kerý už z principu nečtu. A i když nejsou naše hospody tak pitoreskní jako třeba ty anglické, většina z nich má alespoň nějakou náladu, tradici, osobitost. Jsou v budovách nejrůznějších architektonických stylů. Hospoda není benzínová pumpa, nebo McDonald’s, které z podobnosti těží. Hospody jsou místem přirozeného setkávání, se sítí více či méně komplikovaných sociálních vazeb. V tomhle mi ale přístup Staropramene přijde o stupeň horší než ten McDonaldův. My máme dál možnost do McDonald’s nejít a najíst se zdravěji a s čistším svědomím někde jinde, hospody, které se Staropramen rozhodl opatřit uniformním kabátem, tu ale již byly, mnohé déle nez samotný pivovar. Hospoda a pivo, které se v ní točí, jsou dvě rozdílné věci, někam chodím kvůli atmosféře, někam kvůli pivu, a Staropramen mi teď tu atmosféru kazí.

Design co?

Zhruba před rokem jsem měl přednášku na jedné střední škole o tom, co to vlastně znamená to podivné slovo DESIGN. Jak lidé podvědomě hodnotí design atp. PDF k přednášce je ke stažení zde: http://kremlacek.com/resources/2006-10-designco/2006-10-13-designco.pdf.

Proč jsem si na to ale vzpomněl? Včera jsem byl nucen si u nás v Delvitě koupit kafe Davidoff, jiné bohužel neměli. Design by měl odrážet postoj svého výrobce, to rozhodně tohle kafe dělá. Měl by také ale fungovat. Je to čistě můj subjektivní názor, ale nechápu, proč je potřeba spotřebovat tolik materiálu pro to, aby produkt vypadal jako že je to ten DESIGN, to ono, prostě cool a já nevím, co ještě. Nehledě na to, že se to fakt blbě otevírá a zavírá. Pokud srovnám tento produkt (i jako celek) podle hodnot designu z mé přednášky, tak ..

• Funkce: perfektní, můžu si dát kafe, to je obsah, ale balení, jsem naštvanej :(
• Cena: nevím, kolik to stálo, takže asi také dobré
• Emoce: záporné, bohužel
• Identita: bohužel vůbec, ale to byl kompromis, jiné neměli
• Význam: naprosto ne, a proč vlastně ne? protože se ten design špatně používá, jinak nemám nic osobního proti té značce, ale to kafe si už vážně nekoupím

Mno a oproti tomuto produkt Cable Turtle holadnské spoečnosti Flex, který jsem získal na letošním designbloku, to je úplně jiné kafe. Je to taková maličká věc, která vám pomáhá nezamotat si kabely v tašce. V mém případě konkrétně sluchátka k telefonu.

• Funkce: perfektní, naprosto úžasná, kousek umělé hmoty a jak skvěle funguje
• Cena: mno, to zase nevím, neb jsem to dostal výměnou za ukázku iPhone :)
• Emoce: je to tak perfektní, že kdokoliv to vidí, chce vysvětlit jak to funguje, jak je možné, že to tak perfektně funguje, rozhodně emoce tenhle produkt vzbuzuje
• Identita: jo, to je něco, s čím se můžu ztotožnit
• Význam: ano, pro mě funguje

Samozřejmě, že mé hodnocení je čistě subjektivní. Nicméně, chtěl jsem spíše ukázat, že něco, co rozhodně nevypadá jako to, čemu mnoho lidí říká design (Cable Turtle) může být mnohem více "design" než to, co si na něj hraje.